<< předchozí den <<                       Sobota, 6. července 2013         >> zpět na lodní deník >>

Autobus se slečnou Aničkou je na cestě do Primoštenu a očekávaný příjezd je okolo 7:00. Prázdné dálnice každopádně mají vinu, že autobus si pospíšil a pro Aničku se vyráží už v 4:44. Okolo 5:25 je nová plavčice na lodi a spí… nebo jen dělá, že spí. Tak jak tak se teď odjezd pro naftu odkládá, protože navzdory předpovědi mořského vlka je vítr silnější než večer. A tak se pomalu po probuzení posádky vše zabalí a odnosí z lodě, vlci zkontrolují, co nezkontrolovali včera, a mořský vlk jen utrousí: „proč nejedeš pro naftu? Na co čekáš? Až začne foukat Bora?“ A tak kapitán s odhodláním v srdci a srdcem v kalhotách (teda plavkách, ale neštěstí svých) rozděluje posádku na dva díly: na ty co pojedou na lodi a na ty, co obejdou zátoku mariny k benzínce pěšky a budou uvazovat lana. Potíž je jenom, že mezitím k pumpě dojel motorák a čepuje a čepuje. Takže i starý mořský vlk uznává, že je za tohoto větru radno počkat až motorák doplní svých 1500l a odtáhne v dál. To se stane a vyrážíme k pumpě my.

Zprvu vypadá manévr docela zdařile, ale díky větru se záď lodě vzdaluje od přístavní zdi a mrška špička míří naopak cílevědomě do zdi. Vše zachrání rychlé upevnění lan a chvályhodná reakce fendrmena Matese, který šikovně a přesně vhodil fendr před loď a zabránil tak zkáze. Pak už je načepování hračka pro začátečníka.

Za zmínku stojí, že charakteristikou většiny Chorvatských charterových lodí je, že nefunguje ukazatel stavu paliva = nádrž se tváří pořád jako plná. Proto se kapitán a 1. důstojník předem domluvili na množství paliva, které očekávali, že se projelo a sjednali si tajná znamení (tak aby pumpař neviděl) kdy čepování ukončí (ať neplatíme za ty co před námi třeba nedotankovali…). Domluveno bylo max. 100l. Jaké bylo překvapení, když na znamení nedošlo a pumpa sama už po 50l hlásila plnou! Najeli jsme toho na motor tedy nakonec relativně málo – a o to víc si krásně zaplachtili.

Po návratu od pumpy a posledním, opět úspěšném, zaparkování na stejné místo jsme loď definitivně opustili a předali. Vše dopadlo dobře: v posteli zamaskovaných rozlomených dveří do podpalubí si nikdo nevšiml a utopená krytka na motorové světlo stála malicherných 200 mývalů.

Posádka pak překvapila kapitána lahví šampaňského na zapití krásného týdne, přízně Neptuna a neutopení se (utopily se pouze Davidovi rukavice a Lukášův mobil – ale to jsou věci spotřební a tudíž nedůležité). Kapitán až uronil slzu, ale hlavně bylo škoda, že část posádky dnes odjede a na plavbu příští týden bude o pár, nyní již zkušených a ostřílených, plavčíků a plavčic méně.

Následoval pěší výlet k mysu a pláži, které jsme si v pátek všimli z lodě.  I když byla pláž krásná a liduprázdná, byla to přeci jen suchozemská zábava a atmosféru na lodi s koupáním se za zádí nahradit nemohla. Po návratu do mariny ještě jednou vysprchovat, rozloučit se a část posádky na novou loď PAVE a druhá část do auta a tradá domů do Čech.